Zamyšlení – “Důležitý okamžik v mém životě”

Zamyšlení – “Důležitý okamžik v mém životě”

Milí žáci, vážení rodiče,

v nynější situaci, kdy se na nás ze všech stran hrnou špatné zprávy, je potřeba dívat se do budoucna. Po vyhlášení uzavření školy zavládla u žáků obrovská radost, očekávali prázdniny. Opak je však pravdou. Žáci i rodiče poznávají, že tento způsob výuky je pro ně mnohem náročnější, než když děti seděly ve školních lavicích. Náročnější je to i pro učitele, protože všechny výukové materiály musí připravit tak, aby byly srozumitelné a motivující i bez jejich osobního výkladu.  Tyto nečekané “prázdniny” nejsou jen o povalování u televize či počítače, nebo naopak o hysterickém plnění spousty úkolů.  Jsou také o tom, že děti se učí být více samostatné, zodpovědné a že mnohé úkoly je vedou  k hlubšímu zamyšlení. Níže zveřejňujeme domácí úkol naší žákyně Karin Lasotové, která o současné době napsala krásnou slohovou práci na téma “Důležitý okamžik v mém životě”.

Věřím, že i vás  přivede k zamyšlení.

Hana Kurillová, učitelka českého jazyka

 

 

Důležitý okamžik v mém životě

 Vždy jsem si přála nečekané školní prázdniny a díky koronaviru se mi moje přání splnilo. Bylo to ale, tak jak jsem si představovala? Rozhodně ne. Moje představa byla spát do půl desáté v mojí postýlce, lenošit a celý den téměř nic nedělat, maximálně zajít na procházku se psem, volný čas trávit s mými kamarády nebo si zajet na moje oblíbené nákupy oblečení do nějakého obchodního centra.

Realita však byla rozhodně jiná. V posteli jsem sice mohla ležet, do kolika jsem chtěla, ale na kamarády jsem mohla zapomenout a na nákupy zrovna tak. Díky karanténě byly pozavírané obchody a ven nebylo doporučeno chodit. Ještě horší však bylo učivo, které jsem musela dělat doma. Připadalo mi toho učiva mnohem více než ve škole. Po třech dnech bych byla raději ve škole než doma.

Vůbec jsem nevěděla, co mám doma dělat.  Každý den bylo ve zprávách probíráno jen jedno a to stejné téma, a tím byl vir COVID 19. Postupem času jsem si začala uvědomovat, jak je lidský život křehký. V dnešním 21. století, kdy máme tolik moderních technologií a vymožeností, nás stejně dokáže skolit „nějaká“ nemoc. Každý den bylo hlášeno, kolik se v Evropě už nakazilo a kolik zemřelo lidí. Každým dnem tam naskakovaly vyšší a vyšší čísla. Na Youtube a dalších sociálních sítích byla přidávána videa, jak se lidé perou klidně i o jednu roli toaleťáku, anebo jak jsou v obchodech s potravinami prázdné regály. Ve zprávách ukazovali „města duchů“ a prázdné ulice, silnice i vesnice. Jako kdyby mizel svět.

V tu chvíli jsem si stále více a více uvědomovala lidské hodnoty a lehkost bytí zde na zemi. Co je v životě důležité a co má jen pomíjivou hodnotu. Vzpomněla jsem si na celou svou rodinu, všechny kamarády a taky svoje sny, které si chci ještě splnit, a najednou jsem se začala bát, jestli to všechno ještě stihnu a jestli je ještě všechny uvidím.

Takže s reálným pohledem na vzniklou situaci musím říct, že letošní prázdniny u moře asi budu muset pohřbít a na společný pobyt s kamarádkami v Chorvatsku můžu taky zapomenout. Další rodinné akce jako konfirmační slavnost, taťkovy kulatiny a svatba sestřenky jsou zatím také v ohrožení. Sice mě mrzí, že asi přijdu o tak příjemné a hezké zážitky, ale uvědomuji si, že zdraví člověka je mnohem důležitější než slasti tohoto světa.

Pevně věřím, že všechno zlé je k něčemu dobré a že v dnešní době narůstající lidské pýchy tato celosvětová pandemie přiměje lidi k zamyšlení nad životem.

 

Karin Lasotová, 7. B