Historie

Obec Hnojník

Pohled na obec Hnojník

Obec Hnojník se nachází ve Slezsku regionu Těšínsko, v současné době v okrese Frýdek–Místek v Moravskoslezském kraji. Ves Hnojník (dříve také Hnoynik, také Gnojnik) se poprvé připomíná v roce 1305 v soupisce desátků vratislavského biskupství. Název obce je odvozen od slova „hnoj“ (úrodná půda) nebo podle zde rostoucí houby (hnojník obecný, smrdutý, inkoustový aj.). Historie obce je úzce spojena s řadou významných šlechtických rodů, jimž hnojnické panství náleželo.

Parafiální škola č. 1

Přesné datum vzniku parafiální školy v obci není známo. První písemná zmínka o hnojnicko-domaslavické parafiální škole pochází ze zápisu vizitátora z roku 1679, kde se mimo jiné uvádí, že škola je již ve velmi zchátralém stavu. Tato škola v Hnojníku přetrvala zřejmě po celé 18. století, když v roce 1808 tu kromě učitele působil také jeho pomocník.

Dřevěná budova školy se nacházela vedle dřevěného kostela. V roce 1785 byla postavena zděná škola, která byla v roce 1808 zvýšena o jedno patro. V této škole č. 1 se učilo polsky, po roce 1780 se zde začalo učit podle moravských a německých učebnic. V letech 1784-1923 se opět učilo v polštině. Pak byla polská škola vystěhována a od 20. listopadu 1920 zde začala působit česká katolická škola.

Historie měšťanské školy v Hnojníku

Měšťanská škola v HnojníkuZápis ve školní kronice pro rok 1924 uvádí tuto zprávu: Ministerstvo školství a národní osvěty zřídilo v Hnojníku menšinovou školu měšťanskou ze dne 31. července 1924, což oznámil inspektorát státních menšinových škol v Karviné. Oznámení zápisu dal řídící učitel obecné školy Jiří Stadther plakátovat a zápis provedl ve třech prázdninových dnech. Zapsáno bylo 27 chlapců a 23 dívek, celkem 50 žáků z 11 okolních obcí.

Prvním učitelem byl ustanoven Václav Jiroušek, který se 6. září 1924 ujal správy školy. Zatímním ředitelem školy byl jmenován František Lupek. Dalšími učiteli byla učitelka ručních prací a faráři evangelický a katolický.

Vzpomínka F. Lupka na školní počátky

Na tyto počátky ředitel František Lupek později vzpomíná: „Byl jsem učitelem na měšťanské škole v Jablonci nad Jizerou. Asi 11. září 1924 mi přinesl ředitel školy dekret z ministerstva školství: „Ustanovuji vás zatímním ředitelem nově zřizované měšťanské školy v Hnojníku, okres Český Těšín, nastupte ihned!“

To byl úder blesku do mého učitelského života v Jablonci nad Jizerou, kde se mi velice líbilo. Poněvadž jsem však věděl, že ministerstvo školství v těchto věcech nesmlouvá a neustupuje, zlikvidoval jsem během tří dnů svoji činnost školní i mimoškolní a vypravil jsem se na Těšínsko.

Jménu Hnojník se v Čechách kdekdo smál – jestli tam bude tak hezky, jak hezké to má jméno – a já jsem se ostýchal požádat na nádraží o jízdenku. S překvapením jsem však zjistil, že stanici Hnojník znají a docela mají vypočítánu její vzdálenost 405 km a cenu jízdného.

Zámek v HnojníkuVystoupil jsem v Hnojníku z vlaku…na prvním rozcestí rozhodl jsem se jít vpravo a stoupal jsem ke kostelu. Zámek svítil bíle v plném slunci za záhonem gladiol, farská zahrada byla též v plném květu a za kostelem v kvetoucí zahradě bílá jednobarevná budova – určitě škola. Ohlásil jsem se v kuchyni a za chviličku přiběhl pan řídící Stadther, mladý, usměvavý a plný pohybu. „Půjdeme hned do zámku, kde budeš bydlet,“ řekl po stručném uvítání.

Vyučování bylo zahájeno dne 8. září v učebně 2. třídy obecné školy (u kostela). Inventář učebny byl velmi chudý: úzké lavice, malá tabule na stojanu a stará skříň, vše zapůjčené. Ředitel František Lupek: „Založit školu není práce nejsnadnější, ale s pomocí řídícího učitele obecné školy Stadthera to šlo.” Do první třídy měšťanské školy přišlo již druhý den všech zapsaných padesát dětí. Střídali jsme se v jedné učebně s českou školou obecnou, ve druhé učebně se učily děti polské.

Děti byly svátečně naladěné, my také a tak jsme si hned napoprvé porozuměli. Kraj kolem Hnojníka se nám moc líbil. Skoro rovina a za ní bez přechodu vystupuje pásmo Beskyd.

Po dvou letech měla škola již 180 žáků z 20 obcí ve třech třídách s dvěma pobočkami, nutnost stavby vlastní budovy pro školu byla nesporná a rostla rok od roku.

Ředitel František Lupek: „Už na podzim roku 1924 schválila komise ministerstva staveniště pro ni. Architekt František Vahala z Prahy zaslal dne 6. července 1925 projekt školní budovy. V soutěži podalo 11 stavebních firem nabídku, že školu postaví. Náklady měly činit 1 500 000 Kč, ale v tom státu to všechno ustrnulo. Nastoupil ministr financí dr. Engliš a ve snaze ozdravět finanční situaci republiky vyhlásil také zásadu: „Školy na dluh nestavíme!“ Byl konec krásným nadějím. Velká deputace s Těšínska k ministru Englišovi vyzněla naprázdno, cesty na ministerstvo také. Získali jsme proto další místnosti pro školu. Dvě učebny v hostinci paní Hochwäldrové a za rok na to dvě učebny v přízemí zámku.“

Konečně novostavba

Stavba školyZprávy o stavbě školy začaly být určitější teprve na podzim roku 1929. Slezská Matice v Ostravě podala zprávu, že stavba byla zadána firmě ing. František Felkl z Nového Bohumína. NovostavbaBrzy byly vyměřeny hranice budovy a vykopána studna, místní rolníci svezli přes zimu kámen a písek. Dne 4. března 1930 bylo staveniště vyměřeno. Koncem března bylo započato s kopáním základů. Stavba pokračovala velice rychle. 8. června 1930 byl slavnostně položen základní kámen. To již byl vybudován celý suterén. V posledních dnech listopadu 1930 byla stavba dokončena a kolaudována 2. prosince 1930. Již ve dnech 3. a 4. prosince se škola přestěhovala do novostavby. Měla šest učeben, dílny, kuchyň a jídelnu pro přespolní žáky, tělocvičnu a kreslírnu.

Masarykova měšťanská škola

Slavnostně byla otevřena dne 28. června 1931. Již dříve však bylo vyhověno žádosti okresního zastupitelstva a po svolení presidenta republiky v říjnu 1930 byl škole propůjčen název Masarykova měšťanská škola.

Dobré jméno školy

Pohled na budovu školyŠkola měla velmi dobrou úroveň. Svědčí o tom také rostoucí počet žáků. Od roku 1924 do roku 1937 stoupl z 50 na 429. Většinu tvořili žáci přespolní – 282 (měli dále než 4 km do školy, z nich asi 160 jezdilo vlakem, ostatní na kolech nebo pěšky). Vyučovalo se nepovinným předmětům: němčině, franštině, těsnopisu a psaní strojem. Výborní žáci byli odměňováni např. k 85. Narozeninám T. G. Masaryka slavnostní medailí, povzbuzováni žáci se slabším prospěchem a pak rodiče informováni. Žáci byli vedeni k sebevzdělávání – ve škole byla čítárna a knihovna. Žáci vystupovali se svými referáty, k nimž si sami hledali témata, posluchači – žáci je hodnotili. Osvědčily se „Výchovné týdny“ slušného chování a čistoty, ke zlepšení prospěchu. „Dva týdny práce“ formou soutěže s vyhodnocením. Sociálně slabší děti dostávaly zdarma polévku, před Vánocemi byly přioblečeny a obuty, roku 1932 15 rodin s osmi až dvanácti dětmi podělila obuví firma Baťa.

Škola měla dobré výsledky, V roce 1938 byla její organizace ukončena zřízením čtvrtého ročníku.

Na podzim přišel „Mnichov“ a s ním okupace polská a německá. Dobré dílo bylo na více jak šest let přerušeno.

Škola po roce 1945

Po šestileté pauze, po době útisku, obnovuje se české vyučování v měšťanské škole v Hnojníku.

Poválečné školské reformy znamenají změny v názvu školy. V roce 1953 byla zřízena Osmiletá střední škola, kterou později nahrazuje Základní devítiletá škola a pak Základní škola.

Česká škola v Hnojníku má nadále charakter spádové školy pro více než patnáct okolních vesnic. Vyučuje se nadále ve dvou budovách. Kapacita obou budov je nedostatečná. Částečnou změnou k lepšímu byla přístavba dvou tříd k budově školy u kostela v roce 1953 a postavení dílen v zahradě hlavní budovy v roce 1962 až 1963.

Řešení mel přinést rok 1965, kdy byl vypracován návrh přístavby 12 tříd u hlavní budovy školy, který se ale nerealizoval. Další jednání o přístavbě školy proběhlo v roce 1986. První etapa stavby měla být zahájena v roce 1988, ale nebyla V roce 1988 se nedostatek tříd a kabinetů řeší přestavbou dvou učitelských bytů u hlavní budovy školy.

Na počátku devadesátých let probíhá vyučování již ve třech budovách – hlavní budově, budově u kostela a v budově mateřské školy. V průběhu vyučování musí žáci i učitelé přecházet mezi jednotlivými budovami přes rušnou křižovatku silnic.

Budova před rekonstrukcíVýznamným dnem pro českou školu v Hnojníku byl 27. říjen 1992, kdy na žádost školy, kterou podpořil Obecní úřad v Hnojníku a Školský úřad ve Frýdku – Místku, ministerstvo školství souhlasí s navrácením čestného názvu „Masarykova základní škola“.

Tento čestný název školy navazuje na významnou událost z října 1930, kdy byl škole propůjčen prezidentem republiky T. G. Masarykem název „Masarykova měšťanská škola.“

Přelomový rok 1995

Přístavba školyZavršení dlouhodobé snahy o přístavbu a rekonstrukci školy přináší rok 1995. Obecní úřad v Hnojníku se starostou Jaromírem Kafonkem započal složitá jednání s příslušnými institucemi na všech úrovních o nutnosti přístavby a rekonstrukce české, ale i polské základní školy v Hnojníku.

Podmínkou uvolnění financí byla společná stavba pro obě školy v jednom objektu z ekonomických důvodů. Pro polskou menšinu bylo však rozhodnutí úřadů o společné budově v objektu české školy nepřijatelné. Rozpoutala se široká mediální diskuse a proběhla celá řada dalších jednání. Výsledkem bylo rozhodnutí o oddělené stavbě české i polské školy.

Stavba odborných učeben31. března 1997 zahájila Beskydská stavební a. s. Třinec přístavbu a rekonstrukci Masarykovy základní školy. Náklady na českou i polskou školu by měly činit 160 mil. korun včetně vybavení. Nová škola má kmenové třídy, odborné učebny, dvě tělocvičny, venkovní hřiště pro odbíjenou a košíkovou, stravovací objekt, školní družinu.

Slavnostní otevření přístavby české ZDŠ se konala 11. září 2000 v 11 hod. za přítomností asi 120 hostů. Po úvodních slovech paní učitelky Jiskřické provedli žáci školy kulturní vložku. Slavnostní projev zahájil starosta obce Jaromír Kafonek, který poděkoval všem, kteří se přičinili o přístavbu školy. Po něm se ujal slova ředitel školy PaeDr. Zdeněk Knop, který se zmínil o potížích, které stavbu provázely a podal zprávu o současné situaci, pak se ujala slova zástupkyně ministerstva školství, za polskou školu promluvila v polsko–českém jazyce její ředitelka M. Rakowská, pak následovala zdravice starosty družební obce Gnojnik z Polska, v závěru promluvil za občany R. Bydlošek, který se stručně zmínil o historii školy a zásluhách zakladatelů.

Stavba zadní části školyVšichni výše uvedení projevili přání, aby z této školy vycházeli žáci dobře připraveni pro další studia a do veřejného života, aby byli vedeni k pocitu odpovědnosti a lásce k vlasti. Na zakončení oficiální části předal R. Bydlošek z pověření Milana Lupka (syna bývalého ředitele školy) řediteli p. Knopovi soukromou kroniku od p. Fr. Lupka o českém školství v Hnojníku. Pak následovalo symbolické vysvěcení školy — za římsko katolickou církev děkan Rudolf Sikora a kaplan Brutkowski, za evangel. Církev pastor Kaleta a vikář Firla. Po ceremoniálu si hosté a starostové okolních obcí prohlédli školu.

Budova po přestavběDruhý den 12. 9. bylo započato s vyučováním — v odpoledních hodinách následoval „Den otevřených dveří“, kde občané měli možnost si prohlédnout jednotlivé místností za doprovodu a odborných výkladů učitelů. Na základě získaných informací od ředitele školy PaeDr. Knopa je stav školy následující: Celkový počet žáků — 422 — I. stupeň 143 žáků se bude vyučovat ve staré škole u kostela a v mateřské škole. II. stupeň — 279 žáků v nové přístavbě školy. 6. 9. ročník má 12 kmenových tříd + odborné učebny pro výuku cizích jazyků, chemie, fyziky, výtvarné výchovy, dílen, vaření a stolování, tělocvičny a venkovní hřiště pro odbíjenou. V I. poschodí je umístěná kuchyň a školní jídelna. Po dokončení rekonstruované budovy školy (termín XII. 2000) se žáci I. stupně přestěhují do společného objektu školy. V přilehlé části původní budovy budou zřízeny dva učitelské byty. (R. Bydlošek, 2000).

Busta se vrátila

Původní busta T. G. MasarykaV listopadu roku 2012 starosta obce Ing. Miroslav Molin, spolu s ředitelem školy Mgr. Jiřím Tomiczkem, v areálu školy slavnostně odhalili kopii původní pamětní desky, instalované u příležitosti navrácení názvu základní školy z roku 1992, a rovněž kopii původní busty T. G. Masaryka, která zde byla instalována roku 1936, avšak vydržela zde jen krátkou dobu. Od šedesátých let minulého století byla v místě bronzová busta J. A. Komenského, také ta však v březnu 2012 z podstavce vinou zlodějů zmizela.

Nová busta T. G. Masaryka v roce 2012

Poté, co jedné jarní noci tohoto roku nenávratně zmizela pamětní deska školy nesoucí čestný název školy a busta J. A. Komenského, jsme přemýšleli, co s pustými místy vedle starého vchodu a na podstavci před školou,” připomněl ředitel Mgr. Jiří Tomiczek a dodal, že na základě dohody mezi obcí a školou bylo rozhodnuto o pořízení nové pamětní desky i busty. „Přejme si, aby na tomto místě už zůstala a aby důstojně reprezentovala obec i základní školu, která nese Masarykovo jméno,” konstatoval Mgr. Jiří Tomiczek.

Připomněl, že právě s T. G. Masarykem je spojován výrok „nebát se a nekrást!” – a je paradoxní, že příčinou slavnostního setkání a odhalení jsou lidé, kteří se „drželi prvního citovaného slova, ale nerespektovali slovo druhé.” (Cholewa, 2012)

Seznam pramenů a literatury

  • Cichá I. Stonávka od pramene k ústí. Vydání první. Český Těšín: REGIO, 2004. ISBN 80-239-3850-9
  • Hnojnický zpravodaj. 4/2000
  • Cholewa M. Předškolu v Hnojníku se vrátila prezidentova busta. denik.cz, 2012
  • Kronika měšťanské školy v Hnojníku (1. díl)
  • Kronika obecné školy v Hnojníku (3. díl)
  • Lupek F. – Čtrnáct let v Hnojníku
  • Pamětní kniha obce Hnojník (1. díl)
  • Školní kronika